Příčinou je především zastaralý vzdělávací systém, který upřednostňuje drilování gramatiky na úkor konverzace a poslechu. První jazyk studují čeští školáci ve třetí třídě základní školy a je jím ve valné většině angličtina. O čtyři roky později přibude další cizí řeč, kde vévodí němčina. Mezi další populární jazyky patří především francouzština, ruština a španělština.
Co do počtu hodin týdně se Česko Evropě vyrovná. Problémem je ale styl výuky, který často vedou nekvalifikovaní učitelé bez zahraniční stáže. Anglicky se například učí 90% českých dětí, avšak pouze 27% z nich by se domluvilo. Školy tak stále častěji přistupují k novým metodám výuky, včetně výměnných pobytů a jazykových kurzů v zahraničí.
Jejich cílem je vytvořit přirozené prostředí pro studenty a zbavit je typického českého rysu, kterým je strach mluvit z důvodu stresu. České školství totiž pravidelně bazírovalo na přesné gramatice a v případě nepřesností byl žák vždy pokárán učitelem, což zapříčinilo nejistotu v mluveném projevu.
Odborníci proto doporučují především častější konverzace, poslechy a také sledování filmů v originálním znění s titulky.