Ačkoliv jsou rozdíly mezi nářečími češtiny oproti jiným jazykům Evropy takřka minimální, charakterizují jejich specifika jednotlivé části republiky. Bohužel pod vlivem médií a pražské nářeční podskupiny jednotlivá nářečí a dialekty postupně zanikají a vzniká tak možnost, že se s nimi budeme moci setkat pouze mezi staršími obyvateli v menších vesnicích.
Lingvisté před touto skutečností varují a upozorňují, že zachování českých
nářečí souvisí s uchováním české kultury a historie. Česká nářeční skupina na území Čech se dělí do několika podskupin, avšak rozdíly mezi nimi se týkají pouze drobných lingvistických změn a to především v pádovém zakončení některých slovních druhů. Nejvýraznější podskupinou je poté pražská (středočeská), která je uváděna jako oficiální hovorová řeč Čechů, a která začíná pronikat na celé území České republiky.
Výraznější změny lze poté zpozorovat ve třech nářečních skupinách na území Moravy a Slezska. Středomoravská skupina, nazývaná též hanácká, je typická častými hláskovými změnami oproti spisovné češtině, východomoravská skupina je silně ovlivněna slovenštinou a slezská nářeční skupina je charakterizována vymizením dlouhých samohlásek a vlivem polštiny.
Pod tlakem médií a silným vlivem Prahy prakticky na celé dění v České republice zanikají jednotlivé nářeční skupiny a především mezi mladými lidmi i na území Moravy a Slezska úspěšně boduje „pražština“. Je tak jen otázkou času, kdy se jednotlivá nářečí češtiny stanou raritou.
